Inspirace z Bali (5) – dávejme to, co chceme dostávat …

Začínám se těšit na cesty taxíkem po Bali.

Užívám si svoji novou kancelář na zadním sedadle – baví mě to. Jedním uchem vnímám, jak partner na předním sedadle komunikuje s řidičem a zjišťuje místní informace a já využívám prostor pro psaní. Někdy je to vtipné, jak lámanou angličtinu musíme používat pro porozumění a nakonec?

Nakonec se vždy domluvíme i s těmi, kteří anglicky neumí.

Taková místní rarita je ta, že balijčani špatně vyslovují písmenko „F“ – tzn., když třeba chtějí říct FIFTY, řeknou PIPTY – ze začátku jsme nechápali, dnes mluvíme pomalu jak oni. Rychle se člověk přizpůsobí prostředí. Když už vidíme někde napsáno OPIS, víme, že je to OFFICE :-). To jen tak pro zpestření na začátek.

Dnes cestujeme dál, přes místní, doslova „panenskou“ přírodu. Jsou tu krásné hory, spíše kopce, na východě Bali. Je to pastva pro oči i pro duši. Několik odstínů zelené, z kopců vidíte krásná rýžová pole, palmy a velmi málo turistů. Tato část už je z našeho pohledu méně turistická a pro místní jsme tu více atrakcí, jak třeba na jihu v Kutě.

Naše cesta nyní směřuje na ostrov Gili.

Nedaleko od pevniny na východě Bali. Rychločlunem jsme tam prý za cca 60 minut. Ze 700.000 IDR se nám podařila usmlouvat zpáteční otevřenou jízdenka lodí na 350.000 IDR – což je necelých 700 Kč. Věřím, že ještě chvíli a dostali bychom se i na 300.000 IDR :-). Dnes nemáme ani dopředu dohodnuté ubytování na Gili, tak uvidíme, jestli náhodou nepojedeme večer zpět na pevninu. Věřím, že ne a užiji si tu s partnerem naše společné poslední 4 dny, než tu zůstanu sama. Sama dalších 14 dní a kdoví, kam mě mé cesty zavedou. Plán zatím nemám.

Včerejší den byl pro mě velmi zajímavý.

Ráno jsme vstali už přeš 6 hodinou. Nemohli jsme si nechat ujít východ slunce, z našeho pokoje se to přímo nabízelo.

Mezi horami, čistý ráj na zemi.

A když vám k tomu pak přinesou místní snídani a vy můžete vychutnávat ticho, přírodu a snídani zároveň, je to nádhera. Tady jsem si uvědomila, že stále vyhledávám pláže a přitom, když přijedu mezi kopce, hory, jsem nadšená ještě více. Tak uvidíme, co se mnou udělá ostrov Gili, kam nyní směřujeme.

Mají tam být ty krásné bílé pláže, možnost potápění a šnorchlování a taky konečně sluníčko. Sluníčko bylo všude, ale do teď jsme stále cestovali a já si říkám, že už je na čase se trochu opálit 🙂 a začít si taky trochu číst ty knihy, které s sebou vezu.

Včera celý den na motorce a já si uvědomila, že vlastně všechny ty dny, co tu jsme, jsme stále venku na vzduchu, mezi civilizací nezničenou přírodou. A cítím na sobě ten rozdíl = nemusím vůbec meditovat jako v ČR. Nemusím nacházet spa pro relax. Jsem jakási vyklidněnější jen díky tomu, že mám větší kontakt s přírodou.

Inspirace (5)
Vpusťme do našich životů častější pobyt na vzduchu, v přírodě, v místech, kde se cítíme dobře. Uzavřené místnosti, málo kyslíku a zeleně nám mohou zbytečně navozovat pocitu smutku, špatného naladění.

KONTAKTUJME se s PŘÍRODOU, JE TU PRO NÁS…

Další myšlenka, která mě včera napadla, při mém online koučingu, že svoji práci vlastně mohu dělat odkudkoliv. Online koučing (přes telefon, skype, whatsupp, viber), je dnes již běžnou záležitostí a moji klienti se naopak cítí více uvolněni a otevřeni. Efektivnost a kvalita jednotlivých sezení je stejná, jak osobně. A tak si začínám říkat, proč více necestovat. Peníze, které utratím v ČR utratím stejně tady nebo jinde. Ve spoustě zemí je levněji než v ČR a stačí koupit jen letenku. A v dnešní době máme na výběr opravdu spoustu akcí letenek za velmi příznivé ceny.

Inspirace (5)
Vyjděme z bludného kruhu – utrácení peněz za nepodstatné věci a místo toho si kupme to, co nám dělá radost a máme rády – např. letenku/pobyt/zážitek/relax někam, kam si přejeme se už dlouho podívat nebo co si přejeme zažít.

Již dříve jsem v jedné knížce četla (teď si nevzpomenu na název), že podle studií, je uspokojování se hmotnými statky, velmi krátkodobou záležitostí. Na něco se těšíme, např. si třeba chceme pořídit nové auto. Plánujeme koupi, hledáme, vybíráme, radíme se, analyzujeme, srovnáváme – jednoduše jsme natěšeni. Pak ho koupíme, máme z něj radost týden, měsíc, a naše štěstí z pořízené věci začíná opět pomalu klesat a my tuto investici začínáme považovat za běžnou a zase se dostaneme do koloběhu hledání, co si pořídit dál. A pak zase dál a zase dál. Jen abychom uspokojili své ego. V knize toto uspokojování nazývali štěstím. Kdežto zážitky prý mají dlouhotrvající efekt. Zážitky, na které vzpomínáme rok, dva a často i celý život. Jedním z dlouhodobých efektivních uspokojení bylo zmiňováno právě cestování či různé druhy překonávání se formou prožitků.

Inspirace (5)
Nebojme se do svých životů vpustit více zážitků. Náš život se bude stávat naplněnějším a hodnotnějším. Nejlepšími zážitky z pravidla bývají takové, které nás nestojí tolik peněz.

Jako třeba včera u jednoho balijského chrámu. Koupili jsme lístky na prohlídku, tak jako u každé jiné místní památky. A najednou jsme přišli ke vstupu a setkali se poprvé s tím, že na každém našem kroku na nás chtěli místní vydělat. Až se nám to příčilo a nelíbilo (i mně jako člověku, který dělal 15 let v obchodní sféře a ráda se nechávám inspirovat ostatními obchodními technikami). Setkali jsme se s tím tady na východě u Chrámu Besakih poprvé. Dokonce jsme si i koupili nový druhý sarong, abychom mohli uctívat pravidla místních a navštěvovat tato posvátná místa.

V ten den jsme na místě od balijců dostali několik naučených příběhů. Například o tom, jak právě nyní probíhá na místě ceremoniál a musíme mít koupené i ty jejich košíčky s květinovými dary pro jejich bohy. Bez průvodce a dalšího několikanásobného zaplacení nemůžeme prý dál. Lístky, které máme zakoupené jsou jen okolo chrámu, bez vstupu dovnitř. A další jako třeba, že bez té jejich pánské pokrývky hlavy (udeng) tam muži nemohou atd.

A tak jsme se vydali na cestu zážitků….

Šli jsme okolo chrámu jak nám radili 🙂 místní. Já unavená, zpocená – ale intuice nás zavedla do místního palmového nepříliš vábného lesíku, kde jsme čelili štěkajícím psům – nevěděli jsme, zda tu nejsou nějací hadi a vlastně neznali vůbec místní lokalitu. Trochu jsme se u toho pobavili, ale byli jsme i přesto ve střehu. Riskovali jsme a vydali se úzkou neznámou lesní cestou dál. Dostali jsme se přímo do chrámu. Kde všichni turisté měli svého průvodce.

Co teď……………………?

Bojím se, nemám ráda tyto obcházení pravidel. Partner s lehkostí povídá: „Budeme dělat, že patříme k určité skupince.“ I přesto, že jsem se opravdu v tu chvíli bála, dnes se tomu směji 🙂 a považuji to za jeden ze zážitků, o kterých budu ještě určitě dlouho vykládat. Teď zpětně tuto situaci vyhodnocuji z pohledu místních tak, že když má člověk moc, chce ještě více a pak se tak i chová.

Inspirace (5)
CO DÁVÁME TO DOSTÁVÁME = PŘITAHUJEME.

Nesnáším podvody a lež. Nevyhledávám porušování pravidel. Jenže ne za každou cenu se nenechám vtáhnout do pravidel a hry někoho jiného, který pravidla také porušuje. Řekli nám, běžte kolem chrámu, tak jsem šli. Dokonce nás upozorňovali, jak je to daleko a dlouhé a my tedy začali hrát jejich hru také. Pravidlo jsme žádné neporušili, ceremoniál nikde žádný nebyl a dle následného zjištění na Trip Advisoru, tento chrám získává díky těmto okolnostem také velmi špatné hodnocení. A takto to často začíná i v běžném životě – chcete moc a okolí to velmi rychle zavnímá.

Dnes tedy stačilo z inspirací :-).
I když bych psala dál a dál, ale Bali mě volá zpět.

Já se s vámi loučím a dávejme to, co chceme dostávat.
Mějte dny plné pohody a příjemných okamžiků.